Hra je pro děti jednou z nejdůležitějších věcí na světě, učí se při ní a rozvíjejí si fantazii. Jakou roli při ní hrají lidé okolo dítěte – sourozenci, ostatní děti či rodiče?
Sourozenec jako vzor
Mít dvě a více dětí považuje spousta rodičů za přínosné. Pozitivní dopad pozorují například právě při společném hraní. Nejde pouze o čas, který spolu sourozenci tráví. Spoustu se toho od sebe mohou naučit.
Mezi sourozenci funguje jakási neškodná rivalita, kdy si děti mezi sebou prosazují svoji pozici a správným způsobem se učí zaujmout své místo ve skupině vrstevníků. Ve vztahu k dospělým to tak nefunguje. Tam děti jasně cítí rozdíl v postavení svém a svých rodičů.
Psycholog Alfred Adler vypracoval tzv. sourozeneckou typologii, kde se mluví právě mimo jiné i o tom, že dítě cítí psychickou podobnost se svými vrstevníky více než s rodiči a podle toho se při hře chová.
Konflikt je dobrá věc
Samozřejmě, že při hře často dojde i na drobné rozbroje, i to ale patří k dětskému vývoji. Dítě se tak učí respektovat a ctít přání a potřeby druhých, což se jedináčci a dětí, které nenavštěvují žádné zařízení s dalšími dětmi, učí podstatně pomaleji.
Sourozenci jsou také dobrým vzorem – mladší děti se od těch starších často spoustu věcí učí, ať už je to řeč, či návyky.
Rodič jako ochránce
Nezaměnitelnou pozici při hře mají samozřejmě i rodiče. Vztah s rodiči je důležitý pro tvoření kvalitního času, který strávíte jen spolu a během kterého budujete důvěru a posilujete vzájemný vztah.
Společné hraní ale také můžete využít jako nenápadnou výchovnou chvilku. Při hře na obchod si lze třeba hezky připomínat základy slušného chování nebo počítání. U všeho si lze hrát a všechno se dá pojmout v duchu školy hrou.
Ačkoliv někdy se může rodičům zdát neustálé stavění kostek jako otravná věc, pro děti je společný čas opravdu důležitý.
Loading...
Napsat komentář