JAKÁ JE ROLE RODIČE PŘI SPOLEČNÉM HRANÍ?

Autor: Pavla Hokszová

Hra je nejdůležitější činnost během celého dětství. Právo hrát si je zakotveno i v Úmluvě o právech dítěte. Tato činnost prochází vývojem stejně jako dítě samo. Takže chceme-li zdravé sebevědomé dítě, nechejme ho pořádně si hrát. A chceme-li krásný společný vztah, hrajme si s ním.

Vývoj dětské hry

Co krásnějšího bychom mohli našim dětem dát než bezstarostné dětství plné her. Dítě si hraje od malička, od okamžiku, kdy umí uchopovat předměty, třese s nimi a hází, postupně je skládá a rovná. Nejdříve si vystačí samo, třeba s předměty denní potřeby, později si hraje „na něco“ (na doktora). Postupně si děti hrají vedle sebe. Batolata o přítomnosti ostatních ve své blízkosti vědí, ale vystačí si sama. Naopak v případě, že mají někomu půjčit hračku, jsou nervózní, protože mají pocit, že o ni přicházejí. Jakmile se osmělí, začnou si hrát spolu. Kdy je ale správný čas pro nás rodiče zapojit se do hry? A proč bychom to vlastně měli dělat?

Mami/tati, budeš sestřička

Daleko dříve než dostanete takto důležitý úkol, byste měli být svému dítěti přiměřeným „parťákem“ při hře. Hrajte si spolu od nejútlejšího věku, hrou se dítě učí. Už když bere předměty do ruky, můžete mu je pojmenovávat, podávat, stavět apod. S batoletem si kutálet balón a s předškolákem hrát na školu. Hrou své dítě vychováváte. Do hry se přirozeně projevují vaše postoje a hodnoty, které dětem předáváte. Vaším úkolem je ale zajistit, aby hra v pravém slova smyslu byla na prvním místě před vědomou výchovou, jinak ztrácí smysl a děti o takovou činnost přestávají mít zájem.

Vaše úloha

Nechejte se při hře dítětem vést, buďte partnerem, ne vychovatelem a nechejte hlavní iniciativu na dítěti. Hru nepřerušujte, není-li to nutné (např. kvůli spánku), dejte dítěti předem dost času, aby hru ukončilo samo. Potřebuje se na to připravit. Pokud vzdoruje, radí Matějček (2007) dítě netrestat a nedomlouvat mu. Je to přirozený vývoj osobnosti. Východiskem je dopřát dítěti klid, ponechat jej o samotě, bez připomínek k jeho chování. Dětská zlost vyzní do prázdna.

Věnujte dítěti pozornost a čas, ne věci

Ke kvalitní hře je potřeba pár pomůcek, příjemné prostředí, čas a klid. Ne vždy se nám ale může hodit několik hodin v kuse si s dítětem hrát. To je zcela pochopitelné, neměli bychom ale dlouhodobě svou pozornost nahrazovat drahými hračkami a doufat, že si dítě vystačí samo.

Zapojte prarodiče

Do hry by se měli zapojit a promítnout oba rodiče, aby dítě mohlo „zkoumat“ různorodost a fungování mezilidských vztahů a genderové rozdíly. Také to rozvíjí jeho povědomí o fungování rodiny a pocit bezpečí. Podobné to je i v případě prarodičů, kteří vám svou aktivitou pomohou zajistit nějaký čas pro vás samotné, zejména ale dítěti v procesu socializace. Prarodič prostřednictvím hry dítě učí poznávat a respektovat potřeby starších lidí a dítě vychovává jinými metodami než rodič (stále musí být hra nadřazena výchově). To může být užitečné, role rodič a prarodič ale musí být zachovány.

Jak dlouho to bude trvat

Kolem třetího roku do hry vstupují vrstevníci, vaše role je ale stále nezastupitelná a čas věnovaný dětské hře nezbytný. A to ještě několik dalších let. Zkuste to nevnímat jako nutné zlo, ale jako příležitost na okamžik odložit každodenní starosti a vrátit se do dětství.

Ohodnoťte článek : 1 balónek2 balónky3 balónky4 balónky5 balónků
Loading...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Další články